Co je vnitřní dospělost

Pojem vnitřní dospělost používám pro stav, kdy člověk začne skutečně rozumět sobě – svým emocím, svým reakcím a způsobu, jakým se rozhoduje.

Můžeme být dospělí podle věku, mít rodinu, práci i velkou zodpovědnost, apřesto se někdy v náročných situacích uvnitř sebe cítíme spíš jako malé dítě.

Bez jasných hranic.

Bez porozumění tomu, co se v nás vlastně děje.

A bez skutečné opory v sobě.

Právě tenhle rozdíl mezi dospělým tělem a vnitřním prožíváním nazývám vnitřní dospělostí.

Jak poznat, že vnitřní dospělost ještě není pevně ukotvená

Nedostatek vnitřní dospělosti se často navenek vůbec nemusí projevit.
Můžeme fungovat, pracovat, starat se o rodinu a zvládat velkou zodpovědnost.

Ale uvnitř se může odehrávat něco jiného.

Například:

• silné emoční reakce na situace, které by samy o sobě nemusely být tak náročné

• pocit, že nás jednání druhých snadno rozhodí

• potíže s nastavováním vlastních hranic

• tendence přizpůsobovat se, i když nám v tom není dobře

• opakující se situace nebo vztahové vzorce, kterým úplně nerozumíme

Často pak máme pocit, že nás emoce nebo situace "ovládají".

Ne proto, že bychom byly slabé nebo neschopné.

Ale proto, že jsme se nikdy nenaučily, jak se ve svém vnitřním světě orientovat.

Proč to tak máme

Velká část našich reakcí vzniká v průběhu života – často už v dětství.

Učíme se, jak fungují vztahy.
Jak reagovat na konflikty.
Jak pracovat s emocemi.

Pokud jsme vyrůstali v prostředí, kde se o emocích příliš nemluvilo, nebo nebylo bezpečné je vyjadřovat nebo kde jsme museli velmi brzy převzít velkou zodpovědnost, může se stát, že některé naše reakce zůstanou spíš automatické než vědomé.

Pak v dospělosti někdy reagujeme způsobem, který vlastně ani úplně nechápeme.

Ne proto, že bychom nechtěli jinak, ale protože jsme se to nikdy neměli kde naučit.

Moje vlastní zkušenost

I já sama jsem dlouhé roky žila v dospělém těle, ale uvnitř jsem se často cítila spíš jako malá holka.

Bez jasných hranic.
Bez skutečného porozumění vlastním emocím.
Bez většího uvědomění toho, proč v některých situacích reaguji právě tak, jak reaguji.

Dlouhou dobu jsem vlastně jen fungovala.

Až postupně mi začalo docházet, že mi v tom není dobře.
Že některé věci v mém životě se opakují a já jim vlastně nerozumím.

Právě tehdy jsem se rozhodla tenhle stav změnit.

Nebyla to změna ze dne na den, ale postupná cesta.

Dnes jsem za ten krok nesmírně vděčná.
Protože vím, že kdybych ho tehdy neudělala, samo by se nic nezměnilo.

Co se začíná měnit

Když začneme na své vnitřní dospělosti pracovat, postupně se mění náš vztah k sobě i k životním situacím.

Může se začít objevovat například:

• větší klid v náročných situacích

• větší jasnost v rozhodování

• schopnost vnímat a pojmenovat své emoce

• větší zodpovědnost za vlastní reakce

• větší stabilita a opora uvnitř sebe

• schopnost lépe komunikovat sebe i své potřeby

Neznamená to, že nás přestanou ovlivňovat emoce.

Ale postupně získáváme schopnost s nimi pracovat – místo toho, aby ony řídily nás.

A právě tady se začíná objevovat větší svoboda v tom, jak žijeme své vztahy i svůj život.

Vnitřní dospělost neznamená stát se sobeckou, tvrdou nebo namyšlenou.
Neznamená ani být příliš.

Znamená stát pevněji sama za sebou – a přitom neztratit citlivost k druhým.

Vnitřní dospělost jako proces

Vnitřní dospělost není cílová stanice, do které jednou dorazíme.

Je to proces postupného poznávání sebe, svých emocí a svých reakcí.

Postupně se učíme více opírat o sebe a svou vnitřní stabilitu.

A právě na této cestě doprovázím ženy ve své práci.